Mobinfo.cz » Gadgets

Pojď trochu blíž: popis technologie NFC


I do Česka už pomalu začínají pronikat platby přes technologii NFC, do budoucna snad budeme schopni platit mobilem stejně jako dnes platební kartou. Pojďte se tedy s námi podívat, co NFC vlastně obnáší, jak je to s bezpečností a k čemu všemu se dá použít.

Mobil dokáže se svým okolím komunikovat různými způsoby. Samozřejmě zvládá nejrůznější typy mobilních sítí, od stařičkého GSM až po moderní HSPA+ či budoucí LTE. Do stejné kategorie můžeme zařadit i technologii Wi-Fi; všechny tyto způsoby totiž slouží ke komunikaci na velké vzdálenosti. Obvykle ani nevidíte zařízení (vysílač mobilní sítě, přístupový bod Wi-Fi), s nímž váš mobil komunikuje. Mobilní sítě a sítě Wi-Fi se používají pro přenos velkých objemů dat vysokými rychlostmi, např. stahování webových stránek či e-mailů.

Na podstatně bližší vzdálenosti se používá dnes již takřka nevídaný infraport (nebo také IrDA port) nebo podstatně rozšířenější bluetooth. Zatímco mobilní sítě komunikují s mobilem vzdáleným jednotky až desítky kilometrů a Wi-Fi alespoň desítky metrů, u bluetooth a infraportu jsou použitelné vzdálenosti výrazně kratší (jednotky až desítky metrů u bluetooth, nanejvýš desítky centimetrů u infraportů). Infraport a bluetooth se používají ke stahování malých objemů dat malými rychlostmi, typicky slouží k posílání fotek, kontaktů nebo propojení mobilu a handsfree.

Ještě méně, ještě pomaleji

O další stupeň níž je relativně nová technologie NFC (Near Field Communication), která sice není zdaleka tak rozšířená jako všechny výše uvedené způsoby propojení, zato ji možná čeká zářná budoucnost. NFC ve své základní verzi umí komunikovat na vzdálenost v řádu jednotek centimetrů, obvykle se uvádí 4 cm. Rychlost přenosu je ještě nižší, používá se tedy ke stahování či odesílání naprosto miniaturních souborů.

Právě extrémně krátký dosah NFC je hlavním argumentem obhájců bezpečnosti této technologie. Pokud chcete NFC použít třeba k placení (o možnostech použití NFC si povíme za chvíli), musíte přiložit telefon (či jiný NFC přístroj) na velmi krátkou vzdálenost k terminálu. Pravděpodobnost, že někdo odposlechne komunikaci mezi vaším telefonem a terminálem je tak minimální (byť samozřejmě ne vyloučená).

Svou historií se NFC opírá o podstatně starší RFID fungující na principu pasivních prvků (např. nálepek na oblečení v obchodě), v nichž vysílač dokáže vybudit odezvu a zjistit, zda se v jeho přítomnosti nějaký pasivní prvek nachází. NFC funguje podobně – jeden z komunikujících prvků může být aktivní vysílač a druhý pouze pasivní prvek (např. NFC tag nebo nějaká identifikační karta), případně mohou být oba aktivní a vzájemně si vyměňovat informace.

Vysílač vždy zahájí komunikaci ve frekvenčním pásmu 13,56 MHz. Svým vysíláním vytvoří elektromagnetické pole schopné  napájet obvody v přijímači (ten tak nepotřebuje vlastní zdroj) tak, aby se přijímač mohl do další komunikace bez problémů zapojit.

Z historického hlediska je zajímavé, že NFC bylo standardizováno v roce 2003, teprve o rok později založili tři významní výrobci mobilů (Nokia, Philips a Sony) organizaci NFC Forum (mimochodem, má nyní podstatně více členů) určenou k dalšímu rozvoji a vylepšování technologie NFC.

K čemu je to dobré

O NFC se hovoří hlavně v souvislosti s mobilními platbami, což není nic převratného, jelikož některé novější platební karty v sobě NFC čip mají. V případě mobilních telefonů by měly platby fungovat (a v České spořitelně již fungují, viz zde) tak, že do telefonu uložíte informace o svých platebních kartách. V případě, kdy budete muset v obchodě zaplatit, jednoduše přiložíte mobil k terminálu, on vás v některých případech požádá o zadání PINu, vymění si s terminálem potřebné informace a platbu provede.

Výhodou je, tedy kromě toho, že nebudete muset nosit současně peněženku a mobil, možnost mít uloženo více karet v jednom přístroji. Bez problémů tak můžete jednoduchou volbou vybírat mezi několika platebními kartami, v jiných příležitostech použijete mobil k identifikaci při příchodu do zaměstnání, k zaplacení za jízdu hromadnou dopravou nebo při vypůjčování knih z místní knihovny.

V okamžiku, kdy o svůj mobil přijdete, na jednom místě pohodlně zablokujete veškeré uložené karty. Pokud naopak vyprší platnost některé z karet, banka by měla být schopná poslat vám do mobilu novou, aniž byste museli navštěvovat pobočku.

Další možností využití NFC technologie jsou tzv. tagy. Jedná se o jakési malé nálepky či štítky obsahující NFC prvek, které můžete rozmístit v prostorech, kde se obvykle pohybujete. Jakmile váš NFC mobil odhalí ve své blízkosti takový tag, může provést nějakou akci. Obvykle se jako příklad uvádí automatická změna vyzváněcího profilu v okamžiku, kdy telefon položíte na noční stolek (vybavený samozřejmě NFC tagem). Blíže viz článek o Sony Smart Tag.

NFC umožňuje řadu dalších vážných i nevážných aplikací. Přiložením k NFC tagu mobil snadno spárujete s bluetooth zařízením (sluchátkem, televizí apod.) nebo stáhnete nastavení Wi-Fi sítě. V řadě her dojde k odemčení nových levelů jednoduše tím, že si přiťuknete svým NFC mobilem s podobně vybaveným telefonem jiního hráče.

Chybí mobily, chybí aplikace

V současné době naráží NFC na dvě základní bariéry. Na trhu je extrémně málo mobilů nabízejících tuto technologii, i když v nejbližší době se to snad začne měnit k lepšímu (hlavně s příchodem nového iPhonu, který by měl mít NFC instalováno). Z tohoto důvodu pak chybí aplikace, protože firmy samozřejmě nemají důvod připravovat NFC služby, dokud je nemá kdo využívat.

Objevují se tak pouze první vlaštovky (viz pilotní testování plateb v České spořitelně či Komerční bance), dají se sehnat zajímavé hračky (viz Sony Smart tags). Vypadá to, že minimálně do podpory NFC plateb se zapojí i další banky a snad i mobilní operátoři, takže by se celá situace okolo NFC mohla velmi rychle rozhýbat.

Reklama

Comments Closed

Chytré držáky mobilních telefonů do auta, na kolo a na běhání zakoupíte v eshopu Kabelmanie.cz. | Reklama