Po několika letech každodenního používání Kindle Keyboard jsem vyzkoušel práci na modelu Kindle, tedy verzi bez klávesnice. Záhy jsem odhalil několik drobností, které mi na něm úplně nevyhovují, rozhodl jsem je proto sepsat pro další zájemce.
Kindle je bezpochyby báječná věc pro každého, kdo rád čte. A i ten, kdo nečte úplně rád, se díky Kindlu číst naučí. Displej s elektronickým inkoustem neunavuje oči, takže můžete klidně číst celou noc, pokud si tedy rozsvítíte lampičku, jelikož zařízení není podsvětleno.
Amazon, výrobce čtečky Kindle, ji aktuálně nabízí v několika variantách, zjednodušeně řečeno v původní podobě s plnohodnotnou QWERTY klávesnicí, ve zmenšené variantě bez klávesnice. Velikost displeje je v obou případech stejná a základní idea je taková, že při čtení klávesnici vlastně nepotřebujete. Takže co mi vadí?
1, Klávesnice je přeci jen fajn
Po pár dnech s Kindlem bez klávesnice jsem z překvapením zjistil, že tlačítka přeci jen používám dost často. Už první připojování k Wi-Fi a zadávání hesla pomocí klávesnice na nedotykovém displeji (znak vybíráte posunem prostřednictvím dvou šipek) stálo za to.
Každé vyhledání konkrétního slova uprostřed textu je doslova utrpením. O tom, že bych si někde udělal poznámku, nelze ani uvažovat, i když to jsem, na rozdíl od vyhledávání, nedělal ani na Kindlu s klávesnicí. Za to na všech druzích Kindlu zakládám tzv. kolekce, jakési adresáře, do nichž pak třídím knihy podle autorů. To samozřejmě obnáší zdlouhavé zadávání názvu kolekce.
Podtrženo, sečteno, i když bych se byl ochoten do krve hádat, že klávesnici vlastně nepoužívám, praxe ukázala, že na ni sahám častěji, než bych byl ochoten ještě před měsícem přiznat.
2, Není za co držet
S tím pak souvisí jedna designová věc. Kindle bez klávesnice je (o klávesnici) menší. Displej tedy sahá takřka až ke krajům přístroje. A teď si představte, jak lze takové zařízení držet, abyste si přitom displej neušpinili mastnotou prstů. Mě se zatím správnou polohu ruky odhalit nepodařilo. Zatímco Kindle s klávesnicí jednoduše držíte za klávesnici, Kindle bez klávesnice musíte složitě podepírat ze zadní strany a ruku přesouvat vždy, když chcete otočit stránku.
3, Standardně zapnuté Wi-Fi
Zatímco u Kindlu s klávesnicí bylo Wi-Fi většinu času vypnuté a zapínalo se jen na mé přání, když jsem zrovna potřeboval přes e-mail stáhnout nové knížky, u Kindlu bez klávesnice se jako standardní stav tváří zapnuté Wi-Fi. Pokud ho chcete vypnout, musíte zapnout režim v letadle, ovšem tato nabídka jednak neevokuje na první pohled vypnutí Wi-Fi, jednak je ukryta o něco hlouběji v menu.
Kindle se zapnutým Wi-Fi samozřejmě přichází o jednu ze svých hlavních výhod, skvělou výdrž na jedno nabití. Mít zapnuté Wi-Fi navíc nemá smysl jindy, než v průběhu stahování nových knih. A ani ten nejrychlejší čtenář nestahuje nové knihy každý den.
4. Posuvník nahrazen tlačítkem
Pro zapínání Kindlu s klávesnicí sloužilo posuvné tlačítko, které jste snadno nahmatali a navíc při posunutí kladlo lehký odpor, takže každý hned věděl, že skutečně čtečku zapíná. V nové verzi byl posuvník nahrazen tlačítkem, které je potřeba zmáčknout.
Jenže to má hned několik nevýhod. Tlačítko je takřka zapuštěno do těla přístroje, takže po hmatu ho rozhodně nenajdete. Navíc je umístěno hned vedle microUSB konektoru, pokud nemáte prsty vycvičené každodenním čtením slepeckého písma, nejspíš oba prvky od sebe nerozlišíte. Vzhledem k minimálnímu zdvihu zapínacího tlačítka navíc váš prst neucítí dostatečnou odezvu a budete s napětím čekat, jestli se Kindle zapne či nezapne.
