Populární zaoblené telefony značky Alcatel válcovaly před více jak 10 lety modely věhlasných značek a výrobce právem patřil mezi mobilní špičku. Alcatel OT 511 zapůsobil minimálními rozměry, kovovou konstrukcí a také vysokou cenou.
Na podzim roku 2001 se v předplacené sadě tehdejšího Eurotelu objevil očekávaný miniaturní mobil Alcatel OT 511. Do prodeje tak přišel nejmenší a nejlehčí telefon, vždyť jeho hmotnost pouhých 75 g byla úctyhodná, to samé však šlo říct o nasazené ceně těsně pod 10 000 Kč.
Alcatel OT 511 ve zkratce:
- Hliníková konstrukce
- Ovládací joystick
- 3 barevné varianty
- Skvělé rozměry 97 × 42 × 20 mm
- Minimální hmotnost 75 g
- Nevelký 1,2″ černobílý pasivní LCD
- Cena na podzim 2001 – 9 995 Kč v sadě Eurotel Go
Kompaktní konstrukce nenabízela hromady tlačítek, jak jsme byli zvyklí u modelů skupiny One Touch (OT), tady se muselo šetřit kvůli rozměrům. OT 511 byl k mání ve třech barevných variantách, šedé, modré a parádní červené. Alcatel právě u tohoto modelu poprvé integroval anténu do těla, překvapivé bylo použití hliníkového krytu na přední části. Hliník se propagoval ve smyslu stínění záření SAR směrem k hlavě uživatele. Vzadu šlo již o stejně zbarvený plast, který se časem otíral. Levý horní roh zůstal vyhrazen nabíječce a tenkému jacku pro monohandsfree.
Mobil se ovládnul především netradičním třícestným joystickem, tzv. DriveKey. Pro směry nahoru a dolů sloužila levá část, potvrzení zajistila pravá. Jelikož jsem byl majitelem tohoto telefonu, vzpomínám, že joystick někdy vyžadoval pevné nervy při dotýkání a ovládání. Psaní na klávesnici bylo vcelku pohodlné, samozřejmě s ohledem na celkovou velikost. Výrobce trochu šetřil na podsvětlení, nebylo rovnoměrné. SMS se ukládaly jen na SIM, Alcatel vnitřní paměť pro ně nevyhradil. Psalo se se slovníkem Zi (chudá obdoba T9), ale už bylo třeba neustále mazat odeslané zprávy pro uložení nově přijatých.
Jednoduché prostředí mobilu se ukázalo na černobílém pasivním displeji se zeleným podsvícením. Při nejmenším fontu šlo vidět až 6 řádků, to už bylo málem na lupu. Jinak se psalo na třech. Alcatel za 10 000 Kč neposkytnul ani kilobajt místa v paměti, a tak se vytáčela čísla ze SIM karty. O rychlosti listování seznamem nemohla být málem ani řeč. Potěšilo hlasité handsfree, mobil pak na plnou hlasitost až rezonoval.
Alcatel OT 511 se vyznačoval kvalitní polyfonním vyzváněním, které dalo zapomenout na dosavadní primitivní tóny. Vyzvánění šlo ovšem stáhnout jen z wapu, skladatel polyfonie neuměl. Na malém displeji jsem hrával střílečku okoukanou od Nokií, hodily se i piškvorky. Svůj smysl hledal hlasový záznamník s kapacitou 4minutových záznamů.
I za vyšší cenu si našel Alcatel hodně majitelů, vždyť takové rozměry a hliníkovou konstrukci se jen tak neviděly. Možná je ani pak netrápilo, že mobilu chybělo GPRS, bluetooth, kalendář, infraport a nešel synchronizovat s počítačem. Navíc obsažené FM rádio nešlo zapnout, jelikož se u nás neprodávalo kompatibilní handsfree.
