Český telekomunikační úřad vydal měsíční monitorovací zprávu, ze které vyplynulo to, co už jsme tušili. Blesk mobil není virtuální operátor, jedná se pouze o obchodní značku, pod kterou O2 poskytuje své služby. Zákazníkům to ale nejspíš vadit nemusí.
Měsíční monitorovací zpráva je dokument, který vydává ČTÚ každý měsíc, aby v něm informoval o dění na českém telekomunikačním trhu. Ve zprávě za říjen najdeme odstavec týkající se nového virtuálního operátora Blesk mobil. Pro jistotu ho citujeme celý:
Vydavatelství Ringier Axel Springer CZ uzavřelo se společností Telefónica smlouvu, na jejímž základě mohou od 7. listopadu využívat zákazníci společnosti Telefónica mobilní služby pod obchodní značkou BLESKmobil. Zájemci o tyto služby seženou její předplacené karty v šesti tisících prodejnách tisku po celé České republice. Pod značkou BLESKmobil nabízí společnost Telefónica zákazníkům předplacené služby s cenou hovorů za 2,50 Kč za minutu do všech sítí v ČR, SMS za 1,50 Kč, internet na kalendářní den 20 Kč (FUP 50 MB) a internet na měsíc: 100 Kč (FUP 100 MB), volání do zemí EU 10 Kč za minutu, volání ze zemí EU 8,60 Kč za minutu a SMS za 2,60 Kč (O2 Eurotarif). Doba platnosti kreditu je 90 dní. Značka BLESKmobil bude využívat účastnická čísla s předvolbou 702.
Co to vlastně znamená? Služby poskytuje Telefónica. Jedná se vlastně o jakýsi tarif, který se shodou okolnosti nejmenuje Neon, ale Blesk mobil. Ringier pouze vlastní obchodní známku Blesk mobil (a asi jí zajišťuje reklamu, smlouvá prodejní síť apod.).
Zákazníkům to může být v podstatě jedno, pro ně je důležité, že volají za příznivou cenu. Na druhou stranu, pokud někdo chce odejít od O2, protože ho prostě štve a z principu ho nehodlá podporovat, měl by zamířit někam jinam. To ostatně potvrzuje i O2, které nám zaslalo následující vyjádření:
Forma poskytování služby tak, jak ji nabízí BLESKmobil, je běžnou formou virtuálního operátora i v cizině – např. Tesco Mobile na Slovensku, popřípadě Aldi Talk, Tchibo mobil, nebo sesterský BILDmobile v Německu. Právě jednoduchost poskytování služby prostřednictvím modelu „branded reseller“ umožňuje rychlý vznik virtuálních operátorů, neboť nemusí řešit procesy spojené s provozem plnohodnotného operátora, jako je třeba uzavírání roamingových smluv.
Ona je totiž ta hranice opravdu velmi tenká. Co všechno by měl mít virtuální operátor, abychom ho nazvali skutečně virtuálním? Musí mít třeba vlastní síť prodejen nebo roamingové smlouvy? Musí mít vlastní řadu telefonních čísel, čili vlastní předčíslí? Nebo provádět vlastními silami účtování využitích služeb? A může některou z těchto činností svěřit nějaké třetí straně, čili externí firmě, která mu současně neposkytuje síťovou infrastrukturu? Jak jsem již napsal o několik odstavců výše, zákazníkům to může být jedno.