Český telekomunikační úřad vysvětluje, jaký je rozdíl mezi námitkou proti vyřízení reklamace a obyčejným dotazem či stížností.
Zákazníci mobilních operátorů se mohou na ČTU obracet se svými podněty týkajícími se telekomunikačního trhu. Úřad s tím počítá a vyhradil si pro reakce na podněty značnou část své pracovní doby. Existují ale různé typy podnětů s různými výhodami a nevýhodami.
Prvním krokem by mělo být řešení problému přímo u operátora, nejlépe nějakým formálním postupem, například reklamací. Teprve po vyčerpání těchto možností lze podat oficiální námitku proti vyřízení reklamace. Na jejím základě zahajuje ČTÚ správní řízení, ve kterém věc prošetří. Námitku lze ale podat jen do uplynutí určité lhůty, a je přeci jen pro řadu účelů příliš formální.
Oproti tomu dotaz nebo stížnost můžete poslat kdykoliv. Není potřeba dodržet žádné lhůty, dokonce ani ukončit jednání s operátorem. ČTÚ v tomhle případě ale poskytuje jen radu nebo konzultaci a nezahajuje správní řízení. Tato podání nepodléhají správnímu poplatku ani jiným zákonným formálním požadavkům. Není také vždy nutné disponovat důkazy, i když jsou vhodné a přínosné a na jejich potřebu v případě správního řízení je podavatel v odpovědi upozorňován.
Díky absenci lhůt se podavatel může na ČTÚ obrátit i s promlčenou věcí a získat alespoň informaci/radu, jak v takové situaci příště postupovat. V rámci vyřizování a vyřízení věci nejsou po podavateli požadovány žádné náklady (tj. ani správní poplatek, ani např. náklady za advokáta), celkově je komunikace pružnější a vyhovuje tak lépe i lidem kupř. dříve narozeným či méně se orientujícím v technologiích a službách.
