O2 požadovalo platbu po šestiletém zákazníkovi. ČTÚ ale rozhodl, že za placení závazků vzniklých používáním paušálního programu jsou zodpovědní rodiče, resp. zákonní zástupcí.
První rozhodnutí se přitom opíralo o to, že nezletilý nemůže být svými rodiči vmanipulován do smlouvy, ze které by mohlo vyplynout budoucí porušení zájmů dítěte, tedy v tomto případě vymáhání nezaplacených částek. Celá smlouva na paušál pro šestiletého zákazníka tak byla podle rozhodnutí neplatná.
ČTÚ ovšem v druhém kole rozhodl jinak. Smlouva byla platná, ale veškeré povinnosti z ní vyplývající padají na zákonné zástupce. Český telekomunikační úřad se přitom opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu, který řešil podobný problém ve vztahu ke stavebnímu spoření.
Ve smyslu ust. § 31 zákona o rodině je rodič nositelem rodičovské zodpovědnosti, a proto také odpovídá za plnění povinností nezletilého dítěte. Obdobně se k tomu staví i důvodová zpráva k § 898 nového občanského zákoníku, která považuje smlouvy s mobilními operátory za smlouvy uzavírané sice na jméno a účet dítěte, ale vždy zákonnými zástupci a rovněž povinnosti z nich plní tito zákonní zástupci.
