HTC představilo v únoru svůj top model v hliníkovém těle. Už jsme pro vás ověřili, že i přes malý počet megapixelů fotí skvěle, nyní se tedy podíváme na další vlastnosti hliníkového krasavce HTC One a několik zajímavých novinek v uživatelském prostředí.
HTC One, jakožto špičkový model výrobce, patří samozřejmě k těm větším a těžším. Jeho displej má úhlopříčku 4,7″, takže k úplně největším na trhu nepatří, i tak si ale díky tomu vysloužil tělo s rozměry 137 × 68 × 9 mm. Jakmile HTC One poprvé vezmete do ruky, zarazí vás neobvyklý chlad zadního krytu a také poměrně vysoká hmotnost, která se zastavila na 143 g. Obojí má na svědomí hliníkový kryt.
Celý přístroj je vyroben z jednoho kusu hliníku, jedná se tedy o tzv. unibody. Do tohoto kusu je pak „zacvaknut“ telefon i s displejem a baterií. Má to nespornou výhodu, mobil je neskutečně pevný, nikde nic nevrže. Na druhou stranu z něj nemůžete vyjmout baterii, pro případnou výměnu budete muset navštívit servis.
Již zmiňovaný 4,7″ displej má rozlišení fullHD, to znamená 1 080 × 1 920 bodů, zobrazuje samozřejmě 16 milionů barev a je dotykový. Oproti referenčnímu modelu HTC 8X je dokonale čitelný i na přímém slunci. Výrobce navíc slibuje zvýšenou odolnost proti poškrábání díky Gorilla Glass. Odolně vypadá i hliníkový zadní kryt, přiznám se ale, že jsem neměl to srdce provádět se zbrusu novým telefonem nějaké extrémní testy.
Na hodní straně přístroje najdete 3,5mm jack pro připojení sluchátek a tlačítko pro zapnutí a vypnutí telefonu. Oproti běžným zvyklostem jsou tyto dva prvky prohozeny, zapínací tlačítko je vlevo, určitě budete mít co dělat, abyste si na to zvykli. Pravá straně je vyhrazena dvojtlačítku pro změnu hlasitosti, na můj vkus je příliš zapuštěné, takže prakticky nenahmatatelné. Spodní hrana pak obsahuje pouze microUSB konektor pro připojení k počítači či nabíječce, vlevo je pak slot pro microSD kartu.
Ultra není mega
Na přední straně lze spatřit 4,7″ displej doplněný dvěma světlými, cca 1 cm širokými, okraji. Na obou jsou umístěny masivní (na mobilní poměry) reproduktory, které společně vytvářejí kvalitní zvuk doplněný technologií BeatsAudio. Zatímco spodní strana je dalších prvků prostá, nahoře najdete vlevo sluchátko, přeci jen jsou reproduktory příliš hlasité, a vpravo přední 2,1Mpx fotoaparát.
U těch stereoreproduktorů vedle displeje se chvíli zastavím. Přeci jen to není u mobilů úplně běžná věc, většinou naopak strašně sakruju, když při prohlížení videa položím mobil na stůl, což dokonale utlumí zvuk vzadu umístěného reproduktoru. HTC tedy za toto řešení chválím. Zvuk, který se line z modelu HTC One, je skutečně kvalitní, hlasitý a zřetelný.
Zadní strana obsahuje jen loga HTC a BeatsAudio doplněná velkou čočkou fotoaparátu a diodovým bleskem. Fotoaparátu jsme se podrobněji věnovali ve zvláštním článku. HTC totiž opustilo všudypřítomný hon za megapixely a rozhodlo se udělat hned několik kroků zpět, z obvyklých 8 Mpx na 4,1 Mpx. Místo toho se pokusilo prosadit koncept ultrapixelů, které snímají kvalitněji než megapixely, pojmou víc světla atd. Výslednou fotku pak navíc telefon snadno softwarově vylepší. Výsledek stojí za to, jak můžete vidět na ukázkových snímcích, HTC One fotí podstatně lépe než HTC 8X, přestože druhý jmenovaný mobil má takřka dvojnásobné rozlišení.
Android, ale ne úplně
Někde hluboko pod hliníkovým unibody tepe čtyřjádrové srdce, procesor Qualcomm Snapdragon 600 s taktovací frekvencí 1,7 GHz. To je samozřejmě skvělá hodnota, HTC One rozhodně patří k těm procesorově rychlejším telefonům. Rychlý chod systému Android 4.1 Jelly Bean podporuje i 2GB operační paměť RAM.
Námi testovaný kus měl uživatelské úložiště o kapacitě 32 GB, teoreticky se můžete setkat i s 64GB verzí. Jelikož HTC One nepodporuje paměťové karty, budete si s touto pamětí muset vystačit, případně využít nějaký cloudový disk typu Dropbox, Skydrive nebo Google Drive.
Zkušené androidáře hned na první pohled zaskočí, že má mobil pod displejem jen dvě tlačítka – šipku pro návrat zpět a domeček pro návrat na domovskou obrazovku. Pokud příslušný senzor usoudí, že je to potřeba, prozáří obě tlačítka jasně bílé světlo. Další překvapení vás pak čeká po spuštění přístroje.
Android je totiž vylepšen nadstavbou HTC Sense ve verzi 5 a několika dalšími drobnými funkcemi. Asi hlavní změnou je tzv. BlinkFeed, který, zjednodušeně řečeno, zobrazí na úvodní obrazovce pel mel zpráv ze sociálních sítí a sledovaných webů. Můžete samozřejmě ovlivnit, které zdroje informací vám HTC One namíchá, jejich konkrétní rozložení na obrazovce, stejně jako velikost prostoru, který je jim věnován, už je ale zcela na zvážení telefonu.
Výrobce tuto novinku propaguje jako obrovskou výhodu, která vás zbaví nutnosti neustálého přepínání mezi různými aplikacemi. Mě to ale přijde jako trochu velký zmatek, navíc rád svůj čas dělím např. mezi zábavný Facebook a pracovní LinkedIn, nemusím mít mezi fotkami z hospody zamíchané informace o tom, kdo změnil práci nebo byl povýšen. Navíc ne vždy, když vezmu telefon do ruky, chci listovat dlouhým BlinkFeedem nových zpráv, některé dny se k Facebooku dostanu až večer, jindy třeba po celém víkendu, a tady bych měl strach, že mi něco „důležitého“ uteče.
Pochválit naopak musím další inovaci, HTC Zoe. Praktická užitečnost se sice blíží nule, rozhodně ale dokáže zpříjemnit práci s fotogalerií. Jde o krátké klipy, které telefon natočí současně s vyfocením fotky, případně sestaví z několika snímků vytvořených ve stejné době. Ty se pak animovaně přehrají, jakmile vstoupíte do galerie. Jak říkám, praktická hodnota se blíží nule, rozhodně ale HTC Zoe nesnižuje přehlednost galerie (navíc se dá vypnout), spíš ji naopak příjemně oživí.
Datově dokonalý
V průběhu používání přístroje narazíte na několik drobných negativ, která jsem sice zmínil v průběhu předchozího textu, neuškodí ale rychlé zopakování. Tlačítko pro zapnutí je na neobvyklé straně, klávesy pro změnu hlasitosti jsou sice na straně správné, ale příliš zapuštěné. HTC BlinkFeed udělá z úvodní obrazovky zmatečnou změť fotek a statusů. Na první dvě věci si lze zvyknout, třetí (naštěstí) vypnout.
Kromě toho má ale HTC One celou řadu nesporných pozitiv. Například je rychlé a skvěle fotí, ze stereoreproduktorů se linou jasné a hlasité zvuky. Díky Androidu má všechny funkce, které běžný uživatel potřebuje, ty další si náročnější jistě snadno nainstalují. Podporuje GPS a Glonass, takže ani s využitím telefonu jako navigace nebudete mít problém.
Kromě GPS má HTC One samozřejmě také bluetooth, z nových funkcí je zajímavé NFC, i když většina českých platebních bran tento mobil zatím nepodporuje. Budeme doufat, že se to v brzké budoucnosti změní. Poněkud delší zastavení si zaslouží aplikace Televize. V podporovaných zemích (Česká republika mezi ně bohužel nepatří) dokáže zobrazit aktuální programy všech televizí a dokonce snad prohlížet tyto pořady přímo na displeji mobilu.
Nás v Česku ale zajímá pouze druhá část aplikace, která slouží jako dálkový ovladač. Pokud máte to štěstí. můžete jednoduše vybrat ze seznamu výrobce vašeho televizoru. Mobil pak zkusí prostřednictvím infraportu vyslat několik signálů pro zapnutí televize a vždy se vás zeptá, zda se televizor zapnul či nikoli. Touto sérií kroků odhalí správný model televizoru či satelitu.
Pokud mezi nabídnutými výrobci svou televizi nenajdete, přepne se telefon do režimu univerzálního ovladače, který musíte jednotlivé pokyny (je jich 26) běžným způsobem naučit – namíříte proti sobě mobil a dálkový ovladač a podle pokynů na displeji mačkáte jednotlivá tlačítka.
Výsledkem obou postupů je HTC One, které dokáže ovládat televizi na dálku. To se může hodit, pokud máte takových mobilů v rodině více, pak můžete původní ovladač schovat do krabice. Druhé využití je situace, kdy máte doma takový nepořádek, že ovladač neustále hledáte. Mobil máte vždy po ruce, případně ho prozvoníte, takže poslouží i v případě, že je originální ovladač zavalen haldou starých časopisů.
Tato kapitola se ale měla týkat především datových přenosů. V tomto směru je HTC One vybaveno ukázkově. Samozřejmě zvládá běžné sítě GPRS a EDGE, nikoho nepřekvapí ani sítě 3G. K těm ovšem HTC přidává zrychlující doplněk HSPA+. Ani to už dnes není výjimečné, stejně tak nás neohromí podpora Wi-Fi. S čím se ale setkáváme dosud jen zřídka je podpora LTE, v tomto případě až do rychlosti 100/50 Mb/s.
Skvělé, jiné, pěkné
Přiznám se, že se poslední dobou při testování telefonů trošičku nudím. Pryč jsou doby, kdy jsme jásali nad podporou EDGE nebo analyzovali, zda mobil zvýrazňuje barevným čtverečkem událost v kalendáři. Dnes v podstatě všechny telefony mají všechny funkce – skvělý kalendář, takřka totožné uživatelské prostředí, obrovské množství budíků, podporu všech možných datových sítí, prohlížeč kancelářských dokumentů atd.
HTC One |
|
 |
|
| Rozměry: 137 × 68 × 9 mm, 134 g | |
| Displej: 4,7″, 1080 × 1920 bodů, 16 mil. barev, SuperLCD | |
| Procesor, systém: 4 jádra, 1700 MHz, Android | |
| Paměť, úložiště, karta: 2000 MB, 32000 MB, ne | |
| Data: GPRS EDGE HSDPA HSUPA Wi-Fi | |
| Další konektivita: NFC GPS microUSB 3,5mm jack | |
| Fotoaparát: 4,1 Mpx, video: 1080p autofokus blesk | |
| Podrobné specifikace | |
| Aktuální cena HTC One v českých e-shopech: (Zdroj: Heureka.cz, ) | |
Všechny nové telefony jsou o něco rychlejší než jejich předchůdci, mají o pár milimetrů větší displej, o pár gigabajtů větší paměť… Kde ale hledat nějaké odlišnosti? Co vás přesvědčí, abyste si koupili tento skvělý mobil a ne tamten, který umí v podstatě to samé? Design? Značka? Použité materiály? Nízká cena?
Z této „stále stejné“ řady vystoupila za posledních pár měsíců jen Nokia Lumia 920 (potažmo Lumia 820) se svým bezdrátovým nabíjením a různými doplňky fotoaparátu a nyní HTC One. To nabídlo skvělé inovace v oblasti fotoaparátu, přidalo (z mého pohledu nešťastný) BlinkFeed, vestavělo do televize dálkové ovládání, dosud nepříliš podporované NFC, dosud nepříliš podporované LTE apod.
Shrnuto a podtrženo, pokud chcete mobil, který svými funkcemi převyšuje většinu ostatních, jste na správné adrese. Na rozdíl od nich navíc obsahuje funkce, které sice dnes možná ještě úplně nevyužijete (NFC, LTE), ale v dohledné době na ně určitě dojde.
