Tahle sympatická Nokia si své majitele najde snadno. Stačí chtít klasickou klávesnici pod displejem, paměťové karty, fotoaparát, FM rádio, MP3 přehrávač, solidní výdrž a také skvělou cenu. Kterou barvu zvolíte?
Nokia Asha 203 patří do veliké rodiny Nokia Asha, které obsahují platformu Series 40, mají dotykové displeje a k tomu hardwarová tlačítka. Některé kousky mají QWERTY, tady se ovšem drží klasiky. Plochá klávesnice s alfanumerickými popisky hovoří jasně, tady se nemusíte nic učit, tohle přece znáte z minulosti. Model 203 vychází z 202, který je dualSIM. Tady podporu dvou SIM nemáme, jinak funkčně i konstrukčně jde o shodné telefony.
Nokia Asha 203 |
|
![]() |
|
Rozměry: 115 × 50 × 14 mm, 90 g | |
Displej: 2,4″, 240 × 320 bodů, 262 tis barev, TFT LCD | |
Procesor, systém: ? MHz, ne | |
Paměť, úložiště, karta: 16 MB, 32 MB, ano | |
Data: GPRS EDGE | |
Další konektivita: microUSB 3,5mm jack | |
Fotoaparát: 2 Mpx, video: QCIF | |
Podrobné specifikace | |
Aktuální cena NOKIA Asha 203 v českých e-shopech: (Zdroj: Heureka.cz, ) |
Kapitoly článku:
Konstrukce
Telefon se prodává v několika barvách, hodně pěkná je určitě červená, my jsme testovali tmavě šedou. Tahle Asha je pro mne příjemnou změnou v době dotykových displejů, pohodové ovládání jednou rukou jsem už skoro zapomněl. Telefon se mi konstrukčně líbí, plastová konstrukce je skvěle lehká, zaoblené hrany jsou pro pohodlné držení jako stvořené.
Rámeček kolem mobilu se leskne a viditelně se neupatlává, při bližším pohledu otisky najdete. V pohasnutém stavu se skvěle čte klávesnice, její stříbrné popisky vidíte jasně i v šeru. Po rozsvícení svítí lehce fialovým světlem a to rovnoměrně. Tlačítka jsou zcela v rovině, jejich velikost je dostatečná, tedy kromě hvězdičky a křížku v rohu, tam už moc místa nezbylo. Pro hovory upotřebíte dvě vrchní klávesy, mezi nimi není již nic. Stisk prostředního volného místa funguje jako to červené tlačítko, tedy návrat do menu nebo ukončení hovoru. Podržením se mobil vypne.
Chloubou řady Asha jsou dotykové displeje, kapacitní jednodotykový (není to multitouch) však najdeme u nejvyššího modelu 311. Jinak jde o starší odporovou technologii. Velikost TFT displeje je v poměru s tělem mobilu dostatečná, i když zbyl ještě černý rámeček kolem. Krycí průhledný plast se při dotyku prohýbá, tady se trochu šetřilo. Jasně se však indikuje stisk prstem. Na telefon není dobré nějak spěchat, když se dobře trefíte, bude reagovat svižně. Displej se na slunci čte špatně, nutno stínit. Viditelný rastr asi nemá cenu v této cenové kategorii řešit, bohužel nelze nijak řešit sílu jasu. Displej poskytuje solidní obraz barevných ikon, při naklonění kvalita obrazu rapidně neklesá.
Boky mobilu plynule přecházejí na záda, jediná tlačítka jsou napravo. Ovladač hlasitosti mohl být větší a výtku mám k zámku mobilu pod ním. Ten totiž telefon zamkne a také rovnou odemkne, tedy bez nějakého dalšího potvrzení na displeji. Jelikož je zámek dost citlivý, stává se, že se mobil odemyká v kapse. Taková škoda.
Horní strana poskytuje konektor pro přibalenou tenkou nabíječku. Použít lze i microUSB, kabel ale v balení nenajdeme. Pokud nějaký máte, použijete Mass Storage na kopírování dat, Nokia Suite na synchronizaci. Na oplátku výrobce daruje sluchátkové handsfree, k tomu slouží 3,5mm jack. Sluchátka budou hrát FM rádio, tohle mobil umí, stačí stisknout tlačítko hvězdičky se symbolem rádia.
Záda telefonu dostala hlasitý reproduktor a oko 2Mpx fotoaparátu. Reproduktor hraje dost silně, fotoaparát fotí podprůměrně, parametry prostě nelžou. Video QCIF nikoho neohromí, spíše jej použijete na nouzové fotky do MMS. Zadní kryt na mobilu drží dost pevně, vypáčit se dá díky výřezu nahoře (pro zajímavost, na zádech se dá mobil dobře roztočit). Pak se objeví menší baterie s kapacitou 1 020 mAh a teprve pod ní volný slot microSDHC a na SIM. Telefon v pohodě přijme 16GB kartu, takže si můžete nahrát hromadu hudby v MP3 a po dokoupení lepších sluchátek si ji vychutnat. K otázce výdrže mám asi jediný závěr, s tímto telefonem nemusíte dobíjet i tři čtyři dny v kuse. Není ani divu, vždyť se z něj dá hlavně psát a telefonovat, surfování v GPRS není ono a Wi-Fi se nekoná.
Kapitoly článku: