Asociace provozovatelů mobilních sítí si nechala zpracovat výzkum mezi zákazníky operátorů. Vyplynulo z něj, že téměř všichni se při cestování vlakem připojují k internetu, a jen málokdo je spokojen s kvalitou pokrytí.
S mobilním signálem ve vlacích je to složité. A dlouho se vlekoucí. Operátoři odjakživa opakují, že kovové vagony se chovají jako Faradayova klec, která nepropouští téměř žádný mobilní signál. Částečně jim dal za pravdu ČTÚ, který proměřil, jak jednotlivé vagony signál svou konstrukcí oslabují.
Operátoři by si přáli, aby v každém vagónu byl instalován takzvaný opakovač, který anténou na střeše přijme signál mobilní sítě, a anténou uvnitř ho zesílený předá do interiéru. Sami ale odmítají něco takového financovat a snaží se k tomu vyzývat majitele vlaků. Zatím marně.
Mezi tím vším nevěřícně kroutí hlavou zákazník, kterému na hlavních železničních koridorech mobil místy funguje skvěle a místy vůbec. Že by se za jízdy měnily vagony z kovových na plastové nebo dřevěné a zase zpátky? Nebo že by to s tím útlumem a Faradayem nebylo zase tak žhavé a na vině bylo do značné míry i mizerné pokrytí málo obydlených oblastí?
ČTÚ opět přispěchal s ujištěním, že železniční (a silniční) koridory jsou pokryty v souladu s tím, co operátorům nařizují licenční podmínky, ale ani o chlup více. Budoucí licenční podmínky, praví ČTÚ, budou muset být podstatně tvrdší.
Nyní tedy Asociace provozovatelů mobilních sítí přichází s výzkumem, podle něhož se ve vlaku připojuje k internetu 94 % cestujících. Operátoři jsou zaskočeni, v blíže neurčené minulosti to prý bylo stěží 70 %. Současně také většina příliš nedůvěřuje veřejným Wi-Fi a upřednostňuje datové připojení (nejspíš zejména to s datově neomezenými tarify). Jen 40 % cestujících je spokojeno s kvalitou pokrytí uvnitř vlaků.
Doufejme tedy, že na základě tohoto výzkumu začnou všichni jednat. Že operátoři výrazně posílí síť okolo tratí, a že majitelé vlaků instalují opakovače. Že se konečně k internetu připojíme nejen v pražském metru, ale i v mezinárodním rychlíku.
