Novinář Ondřej Malý známý svým bojem proti předraženosti mobilních operátorů se stane členem Rady Českého telekomunikačního úřadu. Dnes to na svém zasedání schválila vláda. Bude mít jako člen rady vůbec nějaký vliv?
Novináře Hospodářských novin Ondřeje Malého si možná pamatujete z Otázek Václava Moravce, kde současné retenční praktiky českých mobilních operátorů přirovnal ke smlouvání na bagdádském tržišti, a opřel se i do neaktivity Českého telekomunikačního úřadu, který by jako regulátor měl tlačit na snížení cen za volání.
Nyní bude mít Ondřej šanci ovlivnit regulační dění zevnitř. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba ho totiž nominoval do Rady Českého telekomunikačního úřadu. Podle vlastních slov si od toho ministr slibuje snížení věkového průměru (před příchodem třiatřicetiletého Ondřeje Malého byl 62 let, po jeho nástupu klesne na 56 let). Dále si od příchodu bývalého novináře slibuje zlepšení vztahu s médii a veřejností obecně.
Nominaci musí projednat a schválit vláda, což se stalo na zasedání 14. 3. 2012. Po schválení vládou se tedy Ondřej Malý stal automaticky členem Rady ČTÚ.
ČTÚ, to není jen Rada
Rada je pouze jedním z orgánů ČTÚ, při pohledu na organizační strukturu jsem v této instituci napočítal 22 samostatných odborů a oddělení. Ty všechny spadají pod předsedu Rady, který činnost celého úřadu řídí. Jaké jsou ale skutečné možnosti Ondřeje Malého? Má šanci v byrokratickém aparátu něco ovlivnit?
Předně je jeho mandát omezen na 1/5, jelikož Rada ČTÚ má ze zákona 5 členů, z nichž jeden je předsedou (v současnosti Pavel Dvořák). Radní tedy nemůže sám o sobě takřka nic, pokud nezíská na svou stranu další členy Rady, kteří by s ním hlasovali.
Podle Statutu ČTÚ má naštěstí Rada poměrně široké možnosti. V prvé řadě plní jistou byrokratickou funkci týkající se chodu ČTÚ: schvaluje statut ČTÚ a plán jeho činnosti, návrh rozpočtu a závěrečné vyúčtování, svůj vlastní jednací řád, organizační, spisový a podpisový řád ČTÚ, zprávy o činnosti Úřadu.
K tomu ale schvaluje veškeré návrhy prováděcích právních předpisů, rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím vydaným předsedou Rady, opatřeních obecné povahy, rozhodnutích o ceně, určení poskytovatele univerzální služby a stanovení podniku s významnou tržní silou a o uložení povinností takovému subjektu.
Teď prosím znovu a česky
Co to znamená, přeloženo z úředničiny do běžné řeči? Rada (jako celek) je přesně tím orgánem, který má plnit regulační funkce v omezeních daných zákonem. Pokud legislativa stanoví, že ČTÚ reguluje výši propojovacích poplatků (platí si je operátoři mezi sebou, když voláte z jedné sítě do druhé), Rada ČTÚ je přesně to místo, kde je výše regulace schválena.
Pokud operátoři vydraží nové frekvence s podmínkou, že si od ČTÚ nechají diktovat něco dalšího (např. pokrývání neatraktivních oblastí nebo vpuštění virtuálních operátorů), bude to právě Rada, která svými opatřeními bude tuto oblast řídit.
V tomto směru má tedy nový radní poměrně silnou pozici, která je ale dána jeho snahou přesvědčit o „své pravdě“ zbývající členy Rady.
Přijměme na chvíli předpoklad, že současná Rada ČTÚ reguluje telekomunikační trh nevhodně (samotný předpoklad je ale tématem na delší diskuzi, probrání možností, které měla Rada v minulosti podle zákona, jaké jí legislativa poskytuje nyní apod.). V tomto případě zůstává ve funkci Rada ze 4/5 složená z členů zastávajících politiku umírněné regulace, a z 1/5 z člena majícího na operátory pifku.
Takže co se změní?
Z předchozích vyjádření předsedy Rady ČTÚ Dvořáka (ostatní členové v médiích takřka nevystupují) předpokládám, že ČTÚ si uvědomuje silný tlak veřejnosti na regulaci telekomunikačních služeb. Zejména v poslední době je předraženost mobilních operátorů nosným tématem ve zpravodajství i v diskuzích na sociálních sítích.
Dvořák v nedávné době argumentoval, že ČTÚ neměl možnosti do cenové politiky operátorů nijak zásadně zasáhnout. To se změní v průběhu letošního roku, kdy proběhne aukce volných frekvencí. Všichni stávající operátoři by je chtěli, potřebují je. Navíc nechtějí, aby je skoupil někdo nový, kdo by jim následně začal konkurovat.
ČTÚ proto do podmínek aukce (budou pravděpodobně zveřejněny příští týden) zapracuje nejrůznější povinnosti. Například ochotu „nechat se více regulovat“, povinnost nabídnout svou síť virtuálním operátorům (za podmínek regulovaných ČTÚ) apod., přesné podmínky (resp. jejich návrh) brzy zjistíme.
V tomto směru tedy Ondřej Malý vstoupí do rozjetého vlaku. Změny směrem k „pozitivním“ regulačním krokům by pravděpodobně proběhly i bez jeho příchodu. Teď záleží na tom, zda Rada své „osvícené“ chování zachová i do budoucna (a pak snadno podlehne Malého návrhům směřujícím ke snížení cen, příchodu nových virtuálních operátorů apod.), nebo bude považovat aukci frekvencí za dostatečný regulační krok a upadne zpět do letargie (ze které ji ani Malý nevyburcuje).
Sám Ondřej Malý vidí svou roli poměrně jasně: „Jako člen rady ČTÚ bych chtěl především přispět k tomu, aby úřad reguloval lépe a předvídatelněji český telekomunikační trh, poskytoval o něm maximum co nejpřesnějších informací a daleko výrazněji chránil české spotřebitele hlavně v oblasti mobilních telefonních služeb. S pozicí člena rady se pojí formální vliv, který chci maximálně využít k prospěchu českých spotřebitelů.“
V každém případě splní alespoň jedno z přání ministra Kuby – sníží věkový průměr Rady, i když jen mírně. Samotné snížení věkového průměru samozřejmě nemusí být samo o sobě pozitivní. Co se týká zlepšení vztahu s veřejností, až dosud za ČTÚ hovořil předseda Rady, případně tiskový mluvčí, a jsem zvědav, nakolik se bývalému novináři podaří tuto praxi prolomit (a nakolik mu to bude tolerováno).
Držíme bývalému novinářskému kolegovi Ondřeji Malému palce!