Počítáte se mezi mobilní nadšence, i když jste si první mobil pořídili sotva před pěti lety? Pak možná nevíte o následujících pěti faktech z dávné mobilní historie.
1. Vymřelé značky mobilů
Na trhu jste si mohli koupit nejen telefony značky Nokia, ale taky Siemens, Benq, Panasonic, Philips, Sagem, Ericsson, Alcatel… Mezi největší české hity patřily právě levné mobily Alcatel One Touch a Siemens řady A nebo C. Naopak spousta dnešních značek v Evropě vůbec nepůsobila – Huawei, HTC, Sony, vlastně i Samsung a LG.
2. Operátoři měli jiná jména
Na českém trhu působili původně dva operátoři. První začal Eurotel, který dnes funguje pod značkou O2. Následoval Radiomobil provozující síť Paegas, který se později rebrandoval na T-Mobile. Až o pár let později přišel do Česka třetí operátor Český Mobil fungující pod obchodní značkou Oskar. Přes mezistupeň Oskar-Vodafone se dostal až k dnešnímu názvu Oskar.
3. Člověk musel řešit pokrytí
Dnešní zpovykanost, při níž si lidé stěžují, že někde ještě není LTE, nemá dlouhého trvání. Není to tak dlouho, kdy byl člověk rád, že byl na některých místech vůbec nějaký signál. Operátoři zahájili budování sítí několikrát od nuly (nejprve Eurotel stavěl NMT síť, pak Eurotel a Paegas GSM síť, k níž se později přidal Oskar, do třetice všichni opět od nuly 3G síť a teprve nyní opět všichni na zelené louce LTE). A vždycky začali pokrývat tam, kde to dávalo největší obchodní smysl, tedy v hustě obydlených oblastech. Vyjet z města a doufat, že si zavoláte, to bylo vyložené sci-fi.
4. Telefony měly klávesnici
Ano, ano. Na to se v záplavě dnešních smartphonů ovládaných velkým displejem často zapomínám. Byly kdysi telefony (a nebyly jiné), které se ovládaly přes desetitlačítkovou numerickou klávesnici a dvě až čtyři funkční klávesy. Dotykové displeje se vtíraly do přízně velmi těžce, nejdřív k jejich obsluze bylo nutné speciální pero, později trsátko a teprve s příchodem prvního iPhonu se rozšířilo pohodlné ovládání prsty.
5. Internet byl pomalý, drahý a nedostupný
Dnes se rozčilujeme, když někde není LTE nebo aspoň HSPA+. Když nám dojde FUP a operátor sníží rychlost na 16 kb/s, můžeme vyletět z kůže. Co bychom za to dali před pár lety? Např. GPRS v nejvyšší třídě 4 zvládal přenosy rychlostí nanejvýš 20 kb/s. Když přišla EDGE s rychlostmi až 59,2 kb/s, to bylo radosti v českých luzích a hájích.
A datové sítě samozřejmě nebyly ani zdaleka všude. O bezplatném Wi-Fi v kavárnách či restauracích, jak jsme zvyklí dnes, ani nemluvě.
