Véčková konstrukce telefonů se dnes mezi výrobci moc nenosí a je to škoda. Podívali jsme se do mobilní historie na véčka, která si zasloužila pozornost svým designem, provedením, více displeji, blikajícími diodami, chybějícími anténami.
Současná doba véčkovým konstrukcím moc nepřeje, a přitom jde o provedení, které je hodně praktické. Na jednu stranu se chrání vnitřní displej, otevírání horního krytu se dá použít pro příjem/ukončení hovorů a hlavně véčka jsou na výšku menší. Některé to však hodně doháněly tloušťkou, nemáme na mysli třeba oblíbenou tenkou Motorolu Razr V3. Vzpomeňte s námi na populární véčka let 2003 – 2005.
Samsung E700 – bez antény!
Jedním z prvních opravdu zajímavých mobilních véček byl tento Samsung z roku 2003. Na první pohled je jasné, čím zaujalo. Chyběla mu anténa a navíc na horním krytu zářil barevný OLED displej. U nás se prodával za asi 14 000 Kč a výbavou patřil do vyšší třídy. Mobil měřil 90 × 45 × 23 mm při hmotnosti jen 86 g. Od ostatních stříbrných véček se lišil právě barevným krytem. Velkou radost udělal TFT barevný displej s podporou 65 tisíc barev, nechyběly tradičně „samsungovské“ barevné ikony a menu. Do paměti se vešlo 1 000 jmen s položkami, kromě SMS tu byly MMS a dokonce VGA fotoaparát. Vše se ukládalo do neuvěřitelných 9 MB paměti. Na data čekal wap a GPRS třídy 10.
Siemens CF62 – blikající ďábel
Stylové véčko chtělo zaujmout provedením konstrukce s velkým ouškem s integrovanou anténou. Menší konstrukce měřila jen 82 × 45 × 22 mm, vnější kryt nabídl modře podsvícený černobílý displej, uvnitř pak samozřejmě barevný TFT, ale pasivní. Telefon ve vnějším rámečku obsahoval 7 diod, které se efektně rozblikaly na nové události, rytmus se dal naprogramovat. Telefonu nechyběla podpora Javy i MMS, fotoaparát se dal dokoupit jako externí. Data se řešila přes wap a GPRS třídy 10. Na jaře 2004 se telefon prodával do 5 000 Kč.
Sony Ericsson Z200 – měnily se kryty
Toto véčko bylo stylovou konkurencí uvedenému Siemensu CF62. Opět máme čest s ouškem konstrukce, v němž je anténa a dá se na něj mobil zavěsit. Sony Ericsson na rozdíl od Siemensu nabídl výměnné kryty, ale byl asi o 1 000 Kč dražší. Vnější kryt dostal černobílý nepodsvícený displej, dostupné barvy krytů byly modrá, stříbrná, červená a bílá. Kromě hodin se na displeji ukázaly ikony událostí, vnitřní pasivní displej s velikostí 1,6″ moc radost neudělal. Sony Ericssony obsahovaly vyzváněcí profily a dobré organizační funkce, chyběla podpora MMS a e-mailu.
Siemens Xelibri 6 – mobil nebo pudřenka?
O designérské řadě Siemens Xelibri jsme psali v článku o povedených a ošklivých telefonech. Xelibri 6 bylo zástupcem véček a vzhledem má připomínat pudřenku se dvěma zrcátky. Mobil obsahoval netradičně rozmístěné klávesy, uprostřed lesklého plastu se topil barevný displej se 4 000 barvami. Mobil postrádal paměť na kontakty, kromě SMS tu bylo pár základních funkcí. Mobil pro parádivé uživatelky stál v roce 2004 přes 7 000 Kč.
Motorola MPx200 a MPx220 – chytré paní
Opravdovou mobilní bombou byla tato Motorola s Microsoft Windows Mobile na palubě. Smartphone díky operačnímu systému nabídl spoustu funkcí a možností synchronizace a ladění, byl zajímavým konkurentem Nokií a Siemensu SX1 se Symbianem. Telefon nebyl žádný střízlík, měřil 89 × 48 × 27 mm a 118 g k tomu. Vnější kryt nabídl černobílý displej slabě poosvětlený zelenomodrým světlem. Vnitřní displej měřil 2,2″ s rozlišením 176 × 220 bodů. K dispozici byl miniUSB konektor. Pro data bylo 32 MB místa (+ paměťovky), stejnou hodnotu měla RAM. Systém pracoval s procesorem s taktem 130 MHz. S mobilem se nedalo fotit, ale to nevadilo, schopnosti systému jej vynahradily. Model MPx220 měl nově barevný vnější displej, bluetooth, 1,3Mpx fotoaparát a inovovanou verzi systému WM 2003. MPx200 na jaře 2004 stála skoro 18 000 Kč.
Motorola Razr V3 – ostrý mobil
S tímhle telefonem Motorola opět dokázala zaujmout. Žiletka s nadčasovým designem měřila 98 × 53 × 14 mm při standardních 95 g. Kovové kryty navodily luxusní dojem, spokojeni jsme byli s dvojicí barevných displejů. Velké pozdvižení ukázala membránová lesklá klávesnice, to bylo doslova revoluční. Vyleptané linky mezi tlačítky v noci modře svítily. Brada mobilu pak celkový dojem umocnila. Mobil uměl fotit ve kvalitě VGA, uložil 1 000 kontaktů, podporoval MP3 na zvonění, paměti však bylo jen 5,6 MB. Zajímavý mobil však také něco stál, skoro 20 000 Kč a to bylo v roce 2004.
Nokia 2650 – kde je kloub?
Tohle véčko nestálo mnoho, o pozornost se hlásilo provedením vyklápění. Vymykalo se i jinak, chyběl displej, tlačítka i konektor ke spojení s počítačem. SIM se vkládala do šuplíčku z boku mobilu. Vyklápění zajistila dvojice kovových pružných pásků, které po zatlačení na kryt mobil otevřely a naopak zavřely. Prostředí Series 40 bylo k vidění na jen 1,5″ barevném displeji se 4 000 barvami a rozlišení 128 × 128 bodů. Lem po obvodu mobilu svítil modrými diodami. Véčko za 4 000 Kč umělo datovat přes GPRS, podporovalo Javu.
Sony Ericsson Z520i – další ušatec
Tohle véčko také obsahovalo anténu v uchu konstrukce. Barevné kryty se daly měnit, horní kryt dostal malý pasivní barevný displej. Kromě hodin ukázal nové události, vnitřní aktivní displej měl rozlišení 128 × 160 bodů. Horní kryt ještě umožnil fotografování díky VGA snímači. Okraje klávesnice v přítmí překvapily modrými diodami a fungovaly na nové zprávy a hovory. Tradičně dobré organizační funkce doplnilo GPRS pro surfování. Mobil se dal pořídit za nějakých 6 500 Kč.
Nokia 6101 – konečně e-maily
Véčko bylo prvním od Nokie, které mělo anténu. Použité lesklé plasty na krytu a kolem displeje trochu vylepšovaly design. Velmi se povedl vnitřní aktivní barevný displej s 65 tisíci barvami; vnější displej byl také barevný, ale pasivní. Čočka fotoaparátu ukazovala výkon jen VGA, i když v roce 2005 byla na světě řada 1Mpx telefonů. Platforma Series 40 zajistila potřebné funkce, také došlo na aplikaci pro e-maily, hodit se mohlo FM rádio, MP3 přehrávač a hlavně GPRS + EDGE. Toto véčko mělo i tenčí 2mm konektor nabíječky. Telefon se prodával za bezmála 7 000 Kč.
Nokia 6060 – s rudým pohledem
Tmavé véčko se mohlo líbit kombinací černého plastu, stříbrných doplňků a hlavně červené linky na horním krytu. Telefon s anténou právě do červeného proužku integroval diodu, která pulzováním ukázala zmeškané události. Jednoduchá Nokia neměla fotoaparát, uvnitř vše fungovalo na Series 40. Absence vnějšího displeje určitě moc nepotěšila, klávesnice byla slušná, potěšil MP3 přehrávač. Chybělo EDGE i bluetooth. Véčko přišlo v létě 2005 s cenovkou kolem 4 500 Kč.