Víte, že španělská Telefónica je zhruba stejně stará jako český Telecom? A že také začínala jako státem vlastněný monopol, jen se v roce 2006 trochu rozšoupla a skoupila operátory v půlce Evropy? Nahlédněte s námi do historie.
V Česku měla telefonování, tedy to přes pevné linky, na starosti Správa pošt a telekomunikací, později zkracována na SPT Praha nebo SPT Telecom. Ve Španělsku vznikla v roce 1924 podobná organizace nazvaná Companía Telefónica Nacional de Espana, zkráceně Telefónica.
Fungovala podobně jako český SPT Telecom. Až do roku 1997 byla naprostým monopolem na provozování pevných telefonů v celém Španělsku, vlastnil ji stát a dodnes obhospodařuje naprostou většinu trhu s pevnými linkami.
Po zrušení monopolu v již zmíněném roce 1997 došlo také k privatizaci. Původně čistě státní podnik se stal soukromým a z národního „rodinného stříbra“ se pomalu začala stávat nadnárodní firma. Vzhledem k tomu, že ve Španělsku se mluví stejným jazykem jako v mnoha zemích Latinské Ameriky, směřovaly první kroky nově osvobozené firmy právě do této oblasti.
Tři velké pilíře
Jako pomyslná trojnožka, i Telefónica stojí na třech pilířích. Jak už bylo řečeno, velmi silnou pozici má v domovském Španělsku, kde působí pod značkou Movistar. Na tomto trhu obsluhuje 45 milionů zákazníků, nabízí jim pevnolinkové i mobilní telekomunikační služby.
Druhou velmi silnou oblastí je Latinská Amerika. Tam aktuálně najdete služby Telefóniky (opět pod značkou Movistar) ve 13 velmi lidnatých zemích. Do třetice je tu pak Telefónica Europe (s výjimkou Španělska), která působí pod značkou O2 ve Velké Británii, Irsku, Německu, Česku a Slovensku. Podle aktuálních zpráv má Telefónica v mimošpanělské Evropě více než 55 milionů zákazníků.
Druhou trojnožkou, na níž bezpečně Telefónica stojí, je nabídka služeb. Podobně jako v Česku, i na většině zahraničních trhů nabízí jednak telekomunikační služby přes pevné linky (volání, ADSL internet apod.), dále pak volání přes mobilní sítě a do třetice kabelovou televizi.
Centrála Telefóniky v Madridu historická a současná
Přelomový rok 2006
Popis prvních cca 70 let historie Telefónicy je jistě zajímavých, ale pro naše potřeby dost zbytečných. Zajímavý je již zmíněný rok 1997, kdy se Španělsko rozhodlo vpustit na telekomunikační trh nové hráče a dosud monopolní státní podnik privatizovat. Ten se pod novými majiteli pustil do mohutné expanze, která vyvrcholila o devět let později, tedy v roce 2006.
V tomto roce se Telefónica pustila do velkých nákupů. Zakoupila například mobilního operátora Movistar, který působil ve Španělsku a Latinské Americe. Jak již bylo zmíněno, pod značkou Movistar dodnes v těchto zemích podniká.
Dále zakoupil britského mobilního operátora O2, dřívější mobilní divizi British Telecomu. Pod touto značkou dodnes podniká v mimošpanělské Evropě. Spolu s ním získala svou současnou německou a irskou pobočku.
V tomtéž roce pak Telefónica koupila dvě české telekomunikační společnosti, Český Telecom a Eurotel. Od července obě firmy sloučila do jedné a na začátku září přejmenovala na O2. V tomtéž roce vyhrála na Slovensku tendr na třetího slovenského operátora a dohodla se s T-Mobilem na pronájmu tamní sítě, dokud si nepostaví vlastní.
V současné době působí Telefónica i v Číně a Itálii, tam ale zatím nemá vlastní plnohodnotnou pobočku, pouze investovala do nákupu části některého místního operátora.
Districto C, současný kancelářský komplex Telefóniky v Madridu
Jak to bylo v Česku
V Československu vznikl podnik Československá pošta v roce 1925, od začátku pod ni spadaly kromě poštovních zásilek i telegrafy a telefony. Proto byla také později přejmenována na Správu pošt a telekomunikací (státní podnik).
Spolu s rozdělením republiky byla rozdělena i pošta, nejprve na českou a slovenskou, následně její česká pobočka pak ještě na dvě části: Česká pošta, státní podnik a SPT Telecom, státní podnik. Přesně o rok později, k prvnímu lednu 1994, byl státní podnik SPT Telecom přeměněn na akciovou společnost a částečně (26 % akcií) prodán v rámci kupónové privatizace, částečně strategickému partnerovi (27 % akcií konsorciu PTT Telecom Netherlands a Swiss Telecom). V lednu 2000 byl pak stále archaicky nazvaný SPT Telecom přejmenován na Český Telecom.
Tou dobou už ale slavil své desáté narozeniny státní podnik Eurotel Praha. Ten byl v roce 1990 založen proto, aby podporoval rozvoj československých telekomunikací. Nejprve rozvíjel internetové připojení, od roku 1991 pak provozoval i mobilní síť, tehdy ještě analogovou NMT. Od začátku byl založen jako společný podnik československé strany (zastoupené SPT Praha) a americké strany (US West a Bell Atlantic).
César Alierta, generální ředitel Telefóniky
Nadvláda Eurotelu nad českými telekomunikacemi skončila v roce 1996, kdy nejprve prodal svou divizi internetových přípojek SPT Telecomu a do rybníčku mobilních operátorů byl připuštěn Radiomobil (provozující síť Paegas, dnešní T-Mobile). V roce 1996 také Eurotel kromě analogové sítě NMT začal provozovat digitální síť GSM.
SPT Telecom (později Český Telecom) byl ale stále z větší části státní podnik, a to bylo v rámci privatizačního šílení devadesátých let potřeba změnit. První pokus o privatizaci tedy proběhl těsně po rozdělení Československa. Ten byl relativně úspěšný, SPT Telecom získal minoritního strategického partnera.
Další pokus se uskutečnil o pět let později, ten ale nedopadl nijak valně, jelikož německý kupec nechtěl kupovat Telecom a nechat ležet ladem Eurotel. Česká republika tedy za cca 28 miliard korun odkoupila od americké strany její podíl a začala nenápadně spojovat Český Telecom s Eurotelem.
Luis Malvido, ředitel české Telefóniky
Tendr na prodej nyní spojené společnosti proběhl v roce 2005, původně se přihlásilo 10 zájemců, z nichž nakonec zůstalo šest (Belgacom, Swisscom, Telefónica, France Telecom/Blackstone/CVC/Provident a Tiscali/PPF/J&T/InWay). Proběhlo několik kol vyjednávání, postupně ze soutěže odstoupil tým Tiscali/PPF/J&T/InWay, protože Český Telecom odmítl umožnit Tiscali (jakožto svému konkurentovi) hloubkovou kontrolu účetnictví. Dále bylo vyloučeno konsorcium France Telecom/Blackstone/CVC/Provident, které nechtělo nabídnout cenu, dokud stát nevykoupí akcie všech minoritních akcionářů.
Ve výsledku tak byl Český Telecom s čerstvě připojeným Eurotelem, respektive jeho těsně nadpoloviční podíl, prodán za 82,623 miliardy španělské Telefónice (druhá nejvyšší nabídka Swisscom – 79,2 miliardy korun, třetí nejvyšší 67,5 miliardy Belgacom).
Mimochodem, v současné době vlastní Telefónica (jakožto nadnárodní telekomunikační skupina) pouze 69,41 % Telefóniky (jakožto českého operátora). Zbytek pak vlastní různé investiční fondy a drobní akcionáři.
Touto hymnou slavila česká Telefónica loňských 5 let na českém trhu