Vyznat se v nabídkách mobilních operátorů nebývá vždy jednoduché. Odbornými pojmy se to v nich jen hemží, a pokud vám nepomůže ani náš slovníček, třeba se to podaří tomuto článku. Vysvětlíme vám, jaký je rozdíl mezi různými druhy tarifů.

Paušál nebo předplacenka

Všechny tarify nabízené mobilními operátory se dělí do dvou velkých skupin. Jedna z nich je v angličtině nazývaná jako pre-paid, v češtině předplacená karta nebo předplacenka a označuje fakt, že za služby platíte operátorovi předem, většinou formou nějakého kreditu. Ten si sice můžete průběžně dobíjet podle svých potřeb a finančních možností, pokud na to ale zapomenete a náhodou veškerý kredit provoláte, máte smůlu a s dalšími hovory budete muset počkat, dokud si zase nedobijete.

Druhá skupina nese anglické označení post-paid, česky se používá většinou paušál. V tomto případě neplatíte operátorovi za jeho služby předem, ale až se zpožděním poté, co je využijete. Odpadá tedy problém s nečekaným spotřebováním kreditu.

V praxi přitom operátoři oba způsoby placení rozlišují například tím, že k předplacené kartě nelze aktivovat různé balíčky a služby, u paušálních programů se zase musíte zavázat k určité pravidelné měsíční útratě ve formě paušálu.

Minutové nebo sekundové účtování?

Možná si ještě vzpomenete na doby, kdy jsme hovory pevnými linkami (o mobilech tehdy nikdo ani neslyšel) platili takzvanými impulzy. Ať jste volali jakkoliv dlouho, operátor vám vždy započítal každý načatý impulz, který měl tehdy klidně dvě minuty. Čím dál jste volali (tzv. meziměsto, pojem dnes takřka neznámý), tím kratší impulz byl a tím rychleji se tedy odečítaly peníze.

Tento zvyk přetrval kupodivu až do dnešních dob. Všichni operátoři používají tzv. účtovací schéma, tedy předpis, jak se skutečná doba hovoru (třeba 47 sekund) převede na dobu účtovanou, tedy tu, kterou vám nakonec operátor promítne do měsíčního vyúčtování nebo strhne z kreditu.

Vzhledem k tomu, že se spojením každého hovoru má operátor nějaké náklady, účtuje většinou první minutu celou, i když z ní provoláte jen část. V našem případě tedy hovor o délce 47 sekund zaúčtuje jako minutový. I když se nám to nemusí líbit, jen málokdo asi telefonuje opakovaně takto krátkou dobu, a první minutu můžeme operátorům tolerovat.

Otázka zní, jak budou účtovány hovory delší než jedna minuta. Naprosto ideální účtovací schéma pokračuje po první minutě po sekundách, používá ho ale u všech tarifů pouze Vodafone. Ostatní účtují každou započatou půlminutu (účtovací schéma 60+30, tedy 62 sekundový hovor se zaúčtuje jako 1,5minutový) nebo dokonce každou započatou minutu (60+60, 62 sekundový hovor se zaúčtuje jako dvouminutový).

Vhodně nastaveným účtovacím schématem lze znatelně navýšit měsíční útratu zákazníků a uvést je ve zmatek, kdy jim měřič délky hovorů v telefonu ukazuje součet po sekundách, nicméně počet provolaných minut na vyúčtování je podstatně vyšší.

Kreditní tarif, hit doby

Někde na pomezí mezi předplacenou kartou a paušálním tarifem je tzv. kreditní tarif. S paušálním programem má společné to, že se s operátorem dohodnete na pravidelné platbě určité částky. S předplacenkou jej pak spojuje fakt, že se celá tato částka (často i s nějakým bonusem od operátora) objeví v podobě kreditu, který můžete dle svého uvážení využít na volání či na zprávy.

V případě, že kredit provoláte, nic se neděje, operátor vám částku přes limit bez problémů přičte k platbě za další měsíc. Trochu horší situace nastane, pokud kredit nevyčerpáte celý. Zatímco u předplacené karty vám zůstává, dokud ho neprovoláte, a v krajním případě stačí jednou za několik měsíců dobít, u kreditního tarifu je to složitější. V některých případech o kredit v případě nevyčerpání přijdete. V jiných ho operátor převede do dalšího měsíce, ale dál už ne.

Přitom platí, že nevyčerpáte-li celý kredit do posledního haléře, více či méně vám to zvýší minutovou sazbu (pokud zaplatíte 500 Kč a provoláte 100 minut, vyjde vás jedna na 5 Kč/min, pokud jich provoláte jen 50 a zbytek necháte propadnout, zaplatili jste v podstatě za každou 10 Kč).

A kolik vám bude operátor z vašeho kreditu strhávat za využité služby? Přesná výše sazeb za minutu hovoru i zprávu se liší podle toho, jakou měsíční částku budete operátorovi posílat. Samozřejmě, čím větší pravidelnou platbu zvolíte, tím nižší sazby na volání vám operátor dá, a tím složitější tedy bude utratit celý kredit.

Minutová klasika

Zatímco kreditní tarify se šíří jako mor a nenajdete operátora, který by je v různých obměnách nenabízel a neprosazoval, klasické tarify jsou úplně jiné. Označujeme je jako minutové, protože u nich platíte podle počtu provolaných minut.

Systém je přesně opačný. V obecném případě neplatíte žádný měsíční paušál a zaplatíte jen to, co skutečně provoláte, propíšete nebo prodatujete. Ideální případ samozřejmě neexistuje, takže si operátoři řeknou tu o větší, tu o menší paušální poplatek, za jehož zaplacení vám dají výměnou nižší sazby na volání, nějaké volné jednotky (většinou minuty, už méně často zprávy) nebo volání zdarma určitým lidem v určitou dobu (např. volání do vlastní sítě o víkendu).

Pro volbu minutového tarifu platí stejná pravidla jako u tarifů kreditních. Pokuste se vybrat takový tarif, jehož volné jednotky vždy stoprocentně provoláte. Nechávat nějaké nevyužité (byť je řada operátorů převádí do následujícího měsíce) je nehospodárné a zbytečně zvyšuje vaši útratu za telefon.

Balíčky na míru

Před mnoha lety přišel tehdejší Eurotel s tarifem Individual, který umožňoval sestavit si konkrétní tarif podle vašich potřeb z celé řady balíčků. Tehdy se příliš neujal, evidentně ale o několik let předběhl dobu, protože dnes se pod názvem Tarify na míru objevil u Vodafonu.

O co jde? Na začátku máte tarif s nulovým paušálem, ale relativně vysokými sazbami za všechny služby. K němu si můžete podle svého uvážení aktivovat různé balíčky. V případě Vodafonu existuje sada balíčků pro volání mezi známými (0-4 čísla, na které můžete volat a psát zdarma), sada balíčků pro volání komukoliv (0-nekonečně mnoho minut), sada balíčků pro zprávy (0-neomezeně mnoho SMS) a internet (0-3 GB dat).

V těchto čtyřech kategoriích si pak vybíráte balíček, který nejlépe vyhovuje vašim aktuálním potřebám, přičemž průběžně můžete nastavení měnit. Po navolení balíčků funguje tarif na míru jako minutový, tzn. máte k dispozici určitý počet jednotek zdarma a určité sazby na další jednotky.

Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet

Aktuálně najdete na českém trhu všechny tři typy paušálních programů – minutový, kreditní i balíčkový. Který z uvedených přístupů je nejlepší?

Na tuto otázku samozřejmě nelze jednoznačně odpovědět. V podstatě nabízí všechny totéž: určité množství služeb za určitou cenu, další pak formou doplatku. Výhodou kreditních tarifů je možnost využít paušální poplatek na služby dle vašeho výběru (jeden měsíc můžete hodně psát zprávy, druhý měsíc hodně telefonovat). Výhodou balíčkového tarifu je možnost kdykoliv průběžně měnit nastavení podle aktuálních potřeb (musíte na to ale trochu myslet). U minutových tarifů zase mnoha lidem vyhovuje jednoduchost podmínek, přesně víte, na čem jste.

Ať zvolíte kterýkoliv z nich, snažte se vždy vyčerpat všechno, co od operátora získáte. Pokud máte dlouhodobě problém všechny volné jednotky či kredit vyčerpat, začněte velmi vážně uvažovat o volbě nižšího tarifu.