Co má dnešní mobilní gigant společného s kunami, pneumatikami nebo papírem? Nahlédněte s námi do historie finského výrobce mobilních telefonů, firmy Nokia. Možná budete překvapeni.
To, čemu dnes říkáme Nokia, vzniklo už v roce 1865, samozřejmě ve Finsku, kde Nokia sídlí dodnes. Důlní inženýr Frederik Idestam z nějakého důvodu dospěl k názoru, že fárat dolů do dolů a dolovat rudu už ho nebaví, a založil si papírnu.
Pravděpodobně mu to docela vynášelo, protože o pár let později postavil další papírnu, tentokrát na břehu Kuní řeky (Nokianvirta), poblíž Kuního města (Nokia).
A když se mu dařilo ještě víc, a potřeboval pro svůj vznikající průmyslový koncern nějaké jméno, zvolil si právě jméno řeky, jinak také místní nářeční výraz pro kunu, Nokia. Jeho papírenská firma nese toto jméno od roku 1871 až dodnes, stejně jako řeka i město, které má dokonce kunu dodnes v městském znaku.
Když koncem devatenáctého století odešel Frederik Idestam do penze, zvolil si evidentně podnikavého nástupce. Kromě papírenského byznysu zkoušel všechny novinky, třeba už v roce 1902 se jeho Nokia věnovala výrobě elektřiny. Krátce po první světové válce navíc začíná investovat do několika dalších firem, což je z hlediska dalšího vývoje důležité.
V jednotě je síla
Důležité je to koncem šedesátých let dvacátého století, kdy se zmíněné tři firmy spojují do jediné. Vzniká tak obrovský konglomerát, který si z Nokie vezme jméno, papírenský průmysl a produkci elektrické energie, z firmy Finnish Rubber Works přebere gumárenský průmysl, a od Finnish Cable Works zase elektrotechnickou výrobu a prodej počítačů. Prvním prezidentem nové Nokie byl ustanoven Björn Westerlund.
Mimochodem, zmíněné tři společnosti byly provázány nejen majetkově, ale i v mnoha dalších ohledech. Všechny například podnikaly poblíž města Nokia. Finnish Rubber Works vyráběla pneumatiky; pro jejich označení si ale vypůjčila jméno Nokia. Když se Nokii ve výrobě elektrické energie příliš nedařilo, vypomohla Finnish Cable Works.
Od roku 1967 ale všechny společnosti podnikají pod jedním obchodním názvem, Nokia. Již předtím se objevují první pokusy s elektronikou, první známý elektrotechnický výrobek Nokie byl pulzní analyzátor pro jaderné elektrárny, který spatřil světlo světa již v roce 1962.
Již v sedmdesátých letech se Nokia začala pouštět do oboru telekomunikací. Nejprve ovšem na jejich síťové straně. Vyvinula několik ústředen a přepínačů, jak pro pevnolinkové sítě, tak později pro vznikající analogový systém NMT. Jedním ze zákazníků byla i finská armáda, která od Nokie získala zařízení pro přenos šifrovaných zpráv.
Telefon pro Gorbačova
Těsně před koncem sedmdesátých let vzniká dceřiná společnost Mobira (neplést s neúspěšným českým pokusem o mobilní vědeckou konferenci Mobera), která nejprve testuje trh NMT telefonem do auta (rok 1982) Mobira Senator (9,8 kg včetně baterie).
V rychlém sledu následuje přenosný radiotelefon Talkman (1984, 5 kg) a první NMT přístroj Mobira Cityman 900 (1987, 800 g) přezdívaný Gorba. Za přezdívkou stojí ruský prezident Michail Gorbačov, který se s telefonem Mobira Cityman 900 nechal vyfotit v průběhu hovoru s ruským ministrem telekomunikací.
Pomalu se blížila devadesátá léta, v Evropě se pomalu začalo šuškat o novém systému GSM, který odstraní všechna negativa analogového NMT. Nokia se tehdy zachovala velmi prozíravě a pochopila, že se právě rodí velký byznys. Ostatně, zlé jazyky tvrdí, že jí nic jiného nezbylo, protože se koncem osmdesátých let zmítala v těžkých finančních problémech, a bylo třeba udělat razantní očistné kroky.
V průběhu první poloviny devadesátých let se tak zbavila veškerého neelektronického průmyslu, prodala mimo jiné výrobu pneumatik (dodnes existující společnost Nokian Tyres) a bot (dříve Nokian Footwear, nyní součást společnosti Berner). Později se vzdala všech oborů činnosti, které nesouvisely s výrobou mobilních telefonů (např. produkce skvělých počítačových monitorů).
První GSM hovor: Nokia v síti Nokia
Historicky první komerční GSM hovor na světě se uskutečnil v roce 1991 ve Finsku, v síti postavené z komponent firmy Nokia, s prototypem telefonu Nokia, z něhož se v průběhu roku 1992 vyvinul první GSM model finského výrobce, Nokia 1011. (Mimochodem, typové označení odkazuje na datum uvedení 10. listopadu).
Při této příležitosti musím upozornit na zajímavý fakt, první telefon Nokia ještě neměl slavný Nokia Tune. Ten se objevil až o tři roky později, tedy v roce 1994, v telefonu Nokia 2110, ještě ovšem pod názvem Grande Valse. Mimochodem, pochází ze skladby Gran Vals, kterou složil španělský kytarista Francisco Tárrega už v roce 1902. Je považován za první hudební vyzváněcí tón v mobilních telefonech, předtím jen nepěkně pípaly nebo simulovaly drnčivé zvonění klasického telefonu.
V následujících letech se pak Nokia stala největším hráčem v oblasti produkce mobilních telefonů, nepopiratelnou světovou jedničkou jak v počtu prodaných kusů, tak v jejich kvalitě, inovacích, finančním obratu, prostě ve všem.
Konec evropských gigantů
Byla to zlatá léta evropských výrobců, kdy se na jednom kolbišti utkávala Nokia s Alcatelem (Francie), Philipsem (Nizozemí), Ericssonem (Švédsko) nebo Siemensem (Německo). Někdy začátkem našeho století jsme ale všichni mohli zaznamenat masivní vzestup asijských výrobců. Sony se spojilo s Ericssonem, Samsung vytlačil z trhu Alcatel a Philips, Siemens prodal divizi mobilních telefonů Benqu, kromě toho se objevila levná LG, později HTC či Huawei.
Problémy se nevyhnuly ani Nokii. I když zůstala osamocena jako jediný evropský výrobce, nevedlo se jí nejlépe. V roce 2005 přesunula divizi síťových komponent do Nokia Siemens Network (které dnes usilovně vytlačuje Huawei), koncem prvního desetiletí pak vyměnila ředitele a rozhodla se razantně změnit kurz.
Namísto vývoje vlastního operačního systému Symbian a MeeGo se spolehne na Windows Phone od Microsoftu. Namísto výroby telefonů v Evropě (Finsko, Maďarsko, Rumunsko) přesune továrny do konce roku 2012 „blíže k výrobcům součástek“ (podle oficiálního vyjádření), neboli za levnější pracovní silou do Asie a Jižní Ameriky.
Rok 2011 byl asi doposud nejkritičtější. Nový ředitel Stephen Elop rozhodl o zastavení práce na všech rozpracovaných modelech a vrhnul všechny lidské i ekonomické síly do vývoje nových, na Microsoft Windows Phone založených, přístrojů.
Po většinu roku se tak Nokia musela spokojit s produkcí méně vybavených, takříkajíc udržovacích telefonů, a čekat na velký návrat. Ten se uskutečnil na letošním Mobile World Congressu, kde někdejší výrobce papíru, pneumatik a gumových holínek představil ve velkém stylu řadu zajímavých mobilů.
Nokia je zpátky, vsadila na vlastní špičkový hardware a ekosystém okolo Windows Phone. Telefony vyrábí skoro třicet let, a pokud jí sázka na americký operační systém vyjde, a tvrdá restrukturalizace se podaří, máme se dalších pár desítek let na co těšit.
