Zatímco „velcí“ operátoři se předhánějí v tom, kdo jako první dosáhne šest milionů, pro virtuální operátory je velkým úspěchem už sto tisíc. Nyní tuto magickou hranici překonalo Tesco Mobile, jeden z prvních virtuálů na českém trhu.
Operátor si tento úspěch vysvětluje povedenou kampaní a snížením ceny volání na polovinu prostřednictvím zdvojnásobení dobitého kreditu. Podle tiskové zprávy se od zahájení této kampaně zvýšily prodeje služeb oproti předchozí úrovni pětinásobně. Do května by chtěl virtuál dosáhnout další magické hranice, tentokrát 130 tisíc klientů.
V absolutních číslech možná nevypadá 100 tisíc nijak úchvatně, například ve srovnání s pěti miliony zákazníků, které má T-Mobile či O2. Musíme si ale uvědomit, že virtuální operátor má o několik řádů nižší náklady. Nebuduje vlastní síť, nemusí se starat o její údržbu a většinou má už vlastní síť prodejen, které se dobře uživí i bez prodeje SIM karet (v případě Tesco Mobile jsou to obchodní domy Tesco, Mobil.cz či Blesk zase využívají nasmlouvané trafiky). Místo tisícovek zaměstnanců má jednoho či dva, kteří se starají o komunikaci se síťovým operátorem a o marketing.
Je sto tisíc dost?
Zkusme trochu počítat. Upozorňuji, že dále uvedené výpočty jsou čistou spekulací a nevztahují se nijak k situaci žádného virtuálního operátora. Virtuálové se většinou chlubí tím, že jejich zákazníci průměrně utratí 200-300 Kč měsíčně. To víceméně odpovídá ARPU, jaké vykazují velcí síťoví operátoři, není tedy důvod tomu nevěřit. Při sto tisících zákazníků se tak dostáváme na příjmy 20-30 milionů korun měsíčně.
Kolik z toho virtuálovi zůstane formou marže? Síťoví operátoři vykazují marži okolo 40 %, můžeme odhadovat, že virtuálové platí svým síťovým operátorům nejen náklady na provoz sítě (tedy oněch zbývajících 60 %), ale také „něco navíc“. Řekněme polovinu marže. Teoreticky by jim tedy mohlo zůstat na účtech 20 % ceny, vyjádřeno v absolutních hodnotách 4-6 milionů korun. A to už na uživení několika zaměstnanců rozhodně stačí.
